by
18 června, 2020

This post is also available in: English Français Deutsch Español Português 한국어 Nederlands 简体中文 Italiano 日本語 polski Dansk

Koronavirová srovnání, epidemie a kněží

Připojili byste se ke mně v modlitbě společně s Danielem?
Ach, Panovníku, Bože veliký a hrozný, který dbáš na smlouvu a milosrdenství vůči těm, kteří tě milují a dodržují tvá přikázání!
Zhřešili jsme a provinili se, jednali jsme svévolně, bouřili se a uchýlili
od tvých přikázání a soudů 

Na tvé straně, Panovníku, je spravedlnost, na nás je zjevná hanba …
na blízkých i dalekých, ve všech zemích, do nichž jsi je rozehnal pro jejich zpronevěru, které se vůči tobě dopustili.“
 (Daniel 9:4-7)

Nemohu si odpustit zamyšlení nad tím, jakých výsad se nám dostává v této době mezi všemi pokoleními zde na zemi!

Někteří si třeba řeknou, že to je vzhledem k tomu, co svět s tím moderním morem
zvaným koronavirus postihlo, nějaké divné tvrzení. Jenže kolik před námi pominulo
generací věřících, které čekaly na tyto poslední dny blížícího se Mesiášova
návratu? Otázka zní: co bychom měli právě teď dělat a co můžeme očekávat?

Podobné „příznaky“ posledních dnů byly k vidění v Egyptě v Josefově době těsně předtím, než se dal poznat svým bratřím. Co udělal? Požádal všechny Egypťany, aby odešli z místnosti. Co se stalo v naší době? Byl omezen vstup zahraničních turistů do země. Blížíme se snad k okamžiku, kdy se Mesiáš
dá poznat svému lidu?

Před exodem a egyptskými ranami byli Hebrejové v Gošenu. Jak se Gošenu ty rány
dotkly? Byla tam tma? Ne. Vlastně jedinou ranou, která Gošenem prošla, byl
anděl smrti, Hebrejové však byli pod ochranou krve obětního beránka, kterou
pomazali veřeje svých dveří. Potřebujeme být pod ochranou Ješuovy krve,
protože naše města se plní ranami;
 máme mu být svědky a jít kupředu
v plnosti víry a naděje. Vítězství není naše, je to jeho vítězství, které se uskutečňuje skrze nás, aby jiní mohli zakusit jeho pokoj.

Bůh mohl v Egyptě vše dokonat jednou ranou. Proč bylo nezbytné opakování procesu, kdy se faraónovo srdce vždy znovu zatvrzovalo? Co vlastně vidíme, když se zamyslíme nad pohromami, které v poslední době postihují svět? Zemětřesení, výbuchy sopek, záplavy. Lidé žel mají sklon jimi procházet a když pominou, vracet
se k obvyklému způsobu života.

Numeri 17 ukazuje, proč Bůh někdy něco opakuje: chce, abychom postřehli, oč především jde. Lidé reptali. Bůh řekl Mojžíšovi a Aronovi, ať mu jdou z cesty, protože vážně – co je moc, to je moc. Co udělali oni? Protože věděli, že Božím záměrem není jeho lid zničit, postavili se doprostřed a přinesli oběť. Áron vzal kadidelnici, jak mu řekl Mojžíš, a běžel doprostřed shromáždění. Ale pohroma v lidu již začala. Zapálil kadidlo, aby vykonal smírčí obřady za lid (Numeri 17:12). Mnoho jich zemřelo, ale pohromu se přece jen podařilo zastavit dříve, než došlo k úplné zkáze. Lid bylo nutno vyburcovat, aby hleděl k Bohu a nespoléhal se na lidskou moudrost a znalosti.

Naším úkolem je hledání Božího srdce. Postoj jeho srdce vyjadřují slova: „Jakože
jsem živ, je výrok Panovníka Hospodina, nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ. Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“
 (Ezechiel 33:11)

Naším úkolem je být mu zde na zemi svědky. Jsme podobně jako kněz Áron povoláni stanout uprostřed lidu, pozvednout kadidelnici a přimlouvat se za ně.

Print Friendly, PDF & Email
By | 2020-06-18T12:44:41+00:00 18 června, 2020|0 Comments

Napsat komentář

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..