by
5 března, 2020

This post is also available in: English Français Deutsch Español Português 한국어 Nederlands 简体中文 Italiano 日本語 polski Русский Dansk ไทย

Marie u hrobu: progresivní zjevení – 1. část

Oslava Mezinárodního dne žen, 8. března 2020
Autorka dnešního článku, Greta Mavrová, slouží z pověření organizací Revive Israel/ Tikkun Global ministries v Řecku.

Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské. Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.

A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska. 1. Korintským 13:11-13

Když se probudí Boží láska, pudí nás to odložit dětinskost a hledat Pána, dokud jej nespatříme tváří v tvář. Milujeme-li, nikdy nás neuspokojí pouhé částečné poznání. Musíme znát tak, jako ten druhý zná nás. Taková je povaha Boží lásky.

Jana 20 se setkáváme s mocným progresivním zjevením, které nás vede od částečného poznání k úplnému, dokonalému. Na tomto úplnějším vztahu se můžeme podílet, budeme-li – po vzoru Máří Magdalény u hrobu – čekat na Pána až do jeho příchodu. Marie se ani po Ješuově úmrtí nespokojila s tím, že ho zná jen zčásti. Její srdce volalo po něčem větším.

První den po sobotě, když ještě byla tma, šla Marie Magdalská k hrobu a spatřila, že kámen je od hrobu odvalen. Běžela k Šimonu Petrovi a k tomu učedníkovi, kterého Ježíš miloval, a řekla jim: „Vzali Pána z hrobu, a nevíme, kam ho položili.“ Jan 20:1-2

Pro mnohé by to tou zprávou skončilo, ale Petr a Jan, kteří měli s Ješuou důvěrné obecenství, běželi k hrobu, aby zjistili víc. Jan, kterého Pán miloval, předběhne Petra, udělá krok do hrobu, spatří plátěná roucha, ale dovnitř nejde. Petr přiběhne a vejde do hrobu, kde neuvidí jen lněná roucha, ale i plátno, kterým měl Ješua ovinutou hlavu a které se samo svinulo. Pak vejde do hrobu i Jan a uvěří. Oběma se dostává mocného důkazu o vzkříšení, avšak jen částečného. Oba jdou zase domů. Je mnoho takových, kteří po částečném poznání Pána právě tak přestanou pátrat dál a dokonce „odejdou domů“. Mnohým stačí dobrá kázání a teologie, konference, úspěšná služba a určitý stupeň zjevení, ale tím to pro ně končí.

Dokonce i Petr a Jan, kteří k němu jako učedníci měli nejužší a nejdůvěrnější vztah, se vrátili k běžným činnostem. Petr se vrátil k rybaření a stáhl s sebou i jiné dezorientované učedníky. Po celou noc lovili ryby, ale nic nechytili, protože Ježíš je už povolal, aby se stali rybáři lidí. Po ztrátě iluzí začali zase „lovit v nesprávném jezeře“.

Marie se však nemohla vrátit k starému životu. Nemohla „jít domů“ a začít zase dělat to, co dříve. Jejím domovem byl Ježíš a jejím jediným a konečným cílem bylo opět jej vidět.

Ale Marie stála venku před hrobem a plakala. Přitom se naklonila do hrobu a spatřila dva anděly v bílém rouchu, sedící na místě, kde předtím leželo Ježíšovo tělo, jednoho u hlavy a druhého u nohou. Otázali se Marie: „Proč pláčeš? “ Odpověděla jim: „Odnesli mého Pána a nevím, kam ho položili.“ Jan 20:11-13

Marie hledala víc než anděly, víc než jen důkaz Ješuova vzkříšení, víc než jen kousek z něho. Hledala Ješuu samotného! Hledala toho, koho milovala její duše!

Print Friendly, PDF & Email
By | 2020-03-05T00:36:14+00:00 5 března, 2020|0 Comments

Leave A Comment

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..