by
16 ledna, 2020

This post is also available in: English Français Deutsch Español Português 한국어 Nederlands 简体中文 Italiano 日本語 polski Русский Dansk

Nerozdělené srdce (2. část)

„Když šel Ježíš s učedníky dál, vešel do jedné vesnice. Tam jej přijala do svého domu jedna žena jménem Marta, která měla sestru Marii; ta si sedla k nohám Ježíšovým a poslouchala jeho slovo. Ale Marta měla plno práce (v originálu: byla vláčena na všechny strany), aby ho obsloužila. Přišla k němu a řekla: ‚Pane, nezáleží ti na tom, že mne má sestra nechala sloužit samotnou? Řekni jí přece, ať mi pomůže!‘ Pán jí odpověděl: ‚Marto, Marto, děláš si starosti (merimnao) a trápíš se pro mnoho věcí. Jen jednoho je třeba. Marie volila dobře; vybrala si to, oč nepřijde.‘“
Lukáš 10:38-42

Máme zde příklad srdce rozděleného (Martina) a nerozděleného (Mariina). Tolik lidí v těle Kristově je jako Marta – vnitřně rozdělených a navenek vláčených do všech stran spoustou činností, protože si myslí, že se ta zaměstnanost Bohu líbí. Jsou přesvědčeni, že ostatní, kteří čekají u Pánových nohou, jsou prostě líní a neochotní pomoci těm zaměstnanějším. Není to nic nového.Když Mojžíš v poslušnosti slova Páně před faraónem prohlašuje: „Nech můj lid jít, aby mi mohl sloužit“ – faraón odmítá a tvrdí, že ti lidé jsou líní (v hebrejštině „nečinní“), a že proto chtějí opustit práci a jít obětovat Hospodinu. Hospodinovým přáním bylo přetvořit svůj lid z otročících dělníků v kněží (ctitele). Faraón (určitý typ satana) se snažil přesvědčit Boží lid o tom, že „jenom“ uctívat Hospodina místo dělání něčeho „konstruktivnějšího“ – například budování velkých staveb v potu tváře – je lenost.

Satan se vždycky bude snažit Boží lid přesvědčit, že uctívání Pána je marnost nebo lenost a že dokonce i ve službě pro postup Božího království existují důležitější a potřebnější věci, které je třeba dělat. Hospodin ale Mojžíšovi a lidu přikázal opustit Egypt (svět) a jít mu uspořádat na hoře slavnost. Faraón říká: „Naložte těm lidem víc práce, ať se s tím musí dřít, a nedovolte, aby připisovali nějakou vážnost nepravdivým slovům.“ Mojžíš slyšel Boží slova, když byl na druhé straně pouště. Nyní však nepřítel naložil lidem víc práce, aby je přesvědčil, že ohlížet se na to, co říká Hospodin, je hloupost.

Exodus 5:1-9
Marie však seděla u nohou Páně s nerozděleným a nerozptýleným srdcem a naslouchala jeho slovu. Marta SLOUŽILA, kdežto Marie SLYŠELA. Martu to hnalo do všech stran do služby (a stížností), kdežto Marie seděla, naslouchala – a díky tomu slyšela Boha! Většina věřících nesedí a nenaslouchá dost dlouho, aby zaslechli, co jim Pán říká. Jsou příliš rozptýleni a jejich srdce je rozděleno. „Ne jenom chlebem bude člověk živ, ale každým slovem, které vychází z Božích úst.“
Matouš 4:4

Marie se naučila, že opravdový život sestává z toho, že slyšíme z Božích úst slova, která plynou z plnosti jeho srdce. Život není v chlebu, který pomíjí. Tím hlavním pro ni bylo slyšet jeho slovo a plnit je. Ježíš ví, že naší nejpřednější skutečnou potřebou je sedět u jeho nohou a slyšet jeho slovo. K čemukoli nás pak on bude vést, abychom udělali, naše služba jemu dosáhne dokonalosti té Marie, která později vylila na Ježíšovy nohy balzám, který dodnes plní svět vůní lásky z Golgoty.Když si Jidáš stěžoval, že Mariin skutek byl plýtváním, říká mu Ježíš, aby ji netrápil, protože to udělala v rámci příprav na jeho pohřeb. Marie byla v tak dokonalém souladu s Božím srdcem, jeho vůlí i načasováním, že když o něm ve svém srdci zaslechla, že zemře za svět, byla připravena na to, že právě ona pomaže jeho tělo k pohřbu. Sedíme a nasloucháme u Ježíšových nohou dostatečně dlouho, abychom skutečně zaslechli jeho slovo, které nás i ostatní připraví na dny, které jsou daleko před námi, ba dokonce na Pánův příchod?

Opravdová božská láska nikdy neplyne z rozděleného a rozptýleného srdce, které Pánu a jiným odměřuje pouze po porcích. Může plynout jedině ze srdce zcela uzdraveného, které nezná žádné odměřování a žádné minimum, nýbrž se celé přímo rozmařile vylévá Pánu vstříc. Patří přímo k povaze dokonalé božské lásky, že nemůže proudit částečně.

„Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné (jiný kořen slova ustaraný(rozdělený); až přijde plnost (dovršené; celé; zralé; sám Kristus), tehdy to, co je částečné, bude překonáno.“ 1 K 13:9-10

„Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.“
1 K 13:12

Až nám naše srdce dovolí opustit veškerou rozdělenost, až si budeme opravdu přát a budeme ochotni žít a jednat s plností svého dědictví v novém srdci, dokonale obnoveném a celistvém – v srdci Kristově – nebudeme jej už vidět nejasně, nýbrž tváří v tvář. Budeme jej znát tak, jako jsme byli poznáni sami, a budeme se navzájem znát podle Ducha (podle Božího srdce) a nikoli podle našeho starého, zraněného a rozbitého já.Vydejme se tedy vstříc dokonalosti a držme se přitom naděje, která je před námi.

Print Friendly, PDF & Email
By | 2020-01-16T13:02:58+00:00 16 ledna, 2020|Komentáře nejsou povolené u textu s názvem Nerozdělené srdce (2. část)