by
26 prosince, 2019

This post is also available in: English Français Deutsch Español Português 한국어 Nederlands 简体中文 日本語 polski Dansk

Úplný kruh: čas a zeměpis Božího plánu spásy

Izajáš 59 časově i zeměpisně shrnuje Boží plán spásy.

Kapitola začíná podrobným prorokovým výčtem mnoha hříchů Izraele (verše 1-15a) Poté verše 15b – 16a ukazují Boží zármutek nad jeho lidem a přecházejí k jeho odpovědi, jíž je „spása“ (rozuměj: kříž) a soud (verše 16b – 18), jejž vykoná jeho vlastní Syn, oděný jako válečník v plné Boží zbroji. 18. verš naznačuje, že bude soudit nejen Izrael, nýbrž i vzpouru světa. Pak se dostáváme k jedinečnému 19. verši:

Na západě budou Hospodinovo jméno ctít
a jeho slávu tam, kde slunce vychází,
neboť se jako prudká řeka přivalí,
hnaná kupředu dechem Hospodinovým.

Všimněte si, že se zde mluví nejprve o západě a poté o východě. Po pádu do hříchu a následném prožitku studu a zármutku bydlel Adam s Evou na východě. Abraham se však vrátil; jeho cesta vedla na západ, neboť byl poslušen zaslíbení, podobně jak to učinili mudrcové od východu, kteří hledali Mesiáše; „Bát se Boha“ lidé začali na západě: ve Skutcích Duch svatý Pavlovi zabránil v cestě na východ do římské provincie Asie (není míněna dnešní Asie) a místo toho jej prostřednictvím snu o muži z Makedonie povolal na západ do Evropy. Pavlův život skončil později v Římě. Ve 4. století po Kristu sehrál v pokřesťanštění impéria táhnoucího se daleko na západ klíčovou roli císař Konstantin, který tak připravil cestu pro růst římské církve ve většině Evropy.

Trvalo dosti dlouho, než Izajášova „řeka“ valící se na západ dostala spád – římská církev byla stále zkaženější a v 16. století nasměrovala protestantská reformace v západních a severních částech světadílu víru více biblicky. V 17. století pak „otcové poutníci“, jimž bylo v Evropě znemožněno svobodně praktikovat svou víru, prchali do Spojených států, kde křesťanství prožívalo rozkvět a tato země se stala též největším domovem židovského národa.

Na Západě se tak „bázeň Hospodinova“ stala ústředním základem, který do společenských institucí vnesl řád, kázeň a spravedlnost.

Když se víra Ameriky odklonila od Boha, „přesměroval“ svůj proud evangelia dále na západ: skropil jím nádherné břehy tichomořských ostrovů, kde synové kanibalů začali uctívat Krále Ješuu. (Významné bylo, že proud evangelia zamířil i na jih – do Afriky a Latinské Ameriky – a na sever do Ruska.) V letech 1977-1997 pak nejrychlejší růst církve na světě spatřila Jižní Korea (je zajímavé, že právě v těchto letech tam i hospodářství zaznamenalo nejrychlejší vzestup) a ke Kristu se obrátila třetina obyvatel, většinou budhistů.

Dění v těchto zemích „na východu slunce mělo vždy svůj zvláštní důraz – Bůh tam majestátně zazářil na výsostech: „Budou se bát jeho slávy.“
A „řeka“ evangelia, nabývající na síle, se valila dále na západ! Čína, navzdory pronásledování, spatřila početně daleko největší růst církve v dějinách: Má dnes na sto miliónů věřících a má v plánu vyslat na západ sto tisíc misionářů. Nepálských věřících byla v osmdesátých letech doslova hrstka, dnes jejich počet stoupl odhadem na milión. Po pádu komunismu koncem osmdesátých let se k Pánu obrátila řada středoasijských republik, padají dávné hradby budhismu, hinduismu a nyní … islámu. Nejrychleji na světě v současnosti roste církev v zemích nejkrutějšího pronásledování, v Afghánistánu a Íránu: podle Operation World procentní nárůst v těchto státech ročně činí 16.7 % a 19.6 %. Open Doors vyčísluje počet íránských věřících na 800 000.

Míříme tedy „zpět do Jeruzaléma“– tudy, kudy vedly dávné hedvábné stezky; zbývá už jen málo překážek a nastává příchod, o němž mluví Izajáš 59:20:

Vykupitel přijde k Sijónu,
k těm, kdo se v Jákobovi odvrátili od nevěrnosti,
je výrok Hospodinův.
Tatáž slova cituje Pavel v Listu Římanům 11:26a-27 s výkladem, že až Duch svatý na své okružní cestě zemí a mezi jejími obyvateli opíše úplný kruh, nastane čas pro Izrael:
Část Izraele propadla zatvrzení, avšak jen do té doby, pokud nevejde plný počet pohanů. Pak bude spasen všechen Izrael, jak je psáno: „Přijde ze Siónu vysvoboditel, odvrátí od Jákoba bezbožnost.“ Římanům 11:25-26a
Klíčové je zde slovo „pak“: naznačuje příčinu a důsledek. Plný počet pohanů, celosvětové pronásledování, přímluvy, provokování ze strany pohanů, aby jim Izrael záviděl, a světová žeň na konci časů povedou k onomu „pak“, k úplnému pokání „celého Izraele“ a k návratu Vykupitele na Sijón, který nastane v odpovědi na naše volání: Baruch ha-Ba b´šem Adonaj“ – Požehnaný, jenž přichází v Hospodinově jménu!

Tak se Izrael i plný počet národů na východě, západě, severu i jihu brzy bude „bát Hospodinova jména“ a „jeho slávy“ – podle nezrušitelných smluvních příslibů Hospodinových (verš 21).

Print Friendly, PDF & Email
By | 2019-12-26T14:28:26+00:00 26 prosince, 2019|0 Comments

Leave A Comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.